🔤 Definice

• někdy brána jako samostatný přístup, jindy jako doplňující metoda

• hypnóza - kvalitativně změněný stav vědomí, jenž se za určitých okolností dá navodit stejnojmennou léčebnou technikou za pomocí sugesce

• sugesce - přejímání tvrzení hypnotizéra, která jsou s omezením kritické kontroly pacienta přetvářeny v prožitky, přesvědčení nebo automatické jednání)

• definice různé (odrážejí teoretická východiska jednotlivých autorů)

• jedna z definic: psychický vztah charakterizovaný

  a) zvýšenou sugestibilitou (ochota přijímat tvrzení hypnotizéra)

  b) změněným stavem vědomí (zkreslené vnímání a hodnocení zkušenosti)

  c) raportem (selektivní vztah k hypnotizérovi)

➡️ Předpoklady

• hypnabilita - vrozená víceméně neměnná individuální schopnost jedince být hypnotizován
• sugestibilita - zvýšená tendence být ovlivněn sugescí
• raport - vytvoření selektivního vztahu k hypnotizérovi, jehož podněty mají pro subjekt zvláštní význam, kdežto spontánní reaktivita na jiné podněty je omezená

❓ Teoretické přístupy k hypnóze

1. hypnóza jako permisivní stav („permissive state“) - aktivní (až autoritativní) hypnotizér a pasivní pozice klienta

2. hypnóza jako hraní role – předpoklad, že neexistuje stav „hypnotického transu“, ale jde pouze o hraní očekávané role hypnotizovaného

3. hypnóza jako odlišný stav vědomí – normální stav vědomí se liší od stavu vědomí navozeného hypnózou

4. hypnóza jako omezené testování reality - díky omezené možnosti „objektivního“ testování reality v hypnóze je snažší přijímat to, co nabízí hypnotizér

5. hypnóza jako proces učení – slova a zkušenosti utvářejí člověka a vyvolávají reakce, které lze dále rozvíjet

6. hypnóza jako výsledek interakce – hlavní vliv má individualizovaná interakce mezi hypnotizérem a klientem, výsledkem je zkušenost transu

7. hypnóza jako disociace – rozdělení vědomí a nevědomí (či přesněji podvědomí), zdůraznění vyšší autonomie podvědomí ve srovnání s normálním stavem